Podpora pastora na Ukrajině

Společný projekt Letniční církve v Krivem rogu a AC ve Valašském Meziříčí

Zázraky a svědectví


Uzdravena z rakoviny !!! 

Tuesday, October 25, 2011 8:43:32 PM

Drazí přátelé!!!

Spěcháme nám všem připomenout, že Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i na věky. Po našem návratu z České republiky a příjezdu domů do Krivego Rogu, nám zavolala naše známá. Prosila nás, abychom přijeli k ní domů a pomodlili se za její maminku, které lékaři stanovili diagnózu rakoviny mléčné žlázy. Tato sestra je korejské národnosti. Jako všechny východní národy i oni jsou spojeni silnými pouty rodinné sounáležitosti. Když jsme k nim přijeli, shromáždila se celá rodina, aby nám naslouchali. Bůh ten večer tuto rodinu navštívil. Boží přítomnost nenechala nevěřící děti této paní lhostejnými a oni se pokořili před Pánem. S velkým očekáváním jsme se potom všichni společně modlili za uzdravení od rakoviny. Maminka naší známé (jmenuje se Dusa Šin) byla po modlitbách plná radosti a doufala v Boží milost. Následující týden ji kvůli léčbě čekalo mnoho dalších vyšetření. Výsledky měly přijít během několika dní. Celou dobu jsme se v církvi za tuto situaci nepřestávali modlit. Díky Bohu, když přišly výsledky od lékařů, zjistili jsme, že je Dusa Šin úplně zdravá. Rakovina tam již více nebyla. Radujeme se spolu s touto rodinou a děkujeme Bohu za jeho zaslíbení i milost a povzbuzujeme všechny naše přátele i vás v tom, že Ježíš Kristus se dodnes nezměnil. Má moc uzdravit od každé nemoci.

S láskou vaši
Konstantin a Danuta Melnikovi
Ukrajina, město Krivoj Rog
Říjen 2011

 

Bezdomovec se rok nesvlékl a nevyzul si boty 

Tuesday, October 25, 2011 8:40:11 PM

Na krivorožských ulicích žije bezpočet bezdomovců. Mnoho z nich je odpudivého vzhledu a člověk je cítí na hony daleko. Jednoho dne však potkali Melnikovi chlapce, který se i na ukrajinské poměry vymykal normálu. Když malá Alisa Nikolaje uviděla, začala plakat a přemlouvat maminku, aby mu pomohli. Donesli mu trochu jídla a zjišťovali, co se mu stalo. Po několika dnech pochopili, že to není obyčejný bezdomovec. Na Ukrajině je možné upadnout do novodobého otroctví. Vezmou vám dokumenty a zavřou vás, abyste pro ně pracovali. Přesně toto se stalo Nikolajovi.

V církvi je mladý chlapec s nádherným darem pro službu podobným lidem. Jmenuje se Saša Ivanov a má za sebou velmi pohnuté dětství. Jeho otec byl alkoholik a on sám se od dětství pohyboval na okraji společnosti. Jednou jel jako spolujezdec na motorce, kterou řídil jeho opilý otec. V ruce držel velkou láhev vodky. Havarovali a sklo mu pořezalo celý obličej a hruď. Mnohem horší však bylo, že mu rozbitá láhev rozřízla i krční tepnu. Jen díky obrovskému zázraku zůstal na živu. Díky své minulosti dobře rozumí tomu, jak se bezdomovci cítí a má pro ně velké srdce. Spolu s Kosťou se snažil dostat zbídačeného Nikolaje do nemocnice.

Když lékaři uviděli muže, který se rok nesvlékl a ani nesundal boty, odmítli ho přijmout. „Vy jste ho našli, tak vy se o něj postarejte“, znělo jejich zdůvodnění. Saša se nerozpakoval a vzal si Nikolaje k sobě domů. Chlapec měl obrovský strach se svléknout. Tušil, že to bude velmi bolestivá procedura. Saša se za něj modlil a povzbuzoval ho. Teplou vodou se pak snažil odlepit od těla jeho oblečení. Opatrně kousek po kousku odřezával boty z jeho zčernalých nohou. Kosťa, který mu chtěl původně pomoci, nemohl tyto procedury vidět. Bylo mu z toho zle, tak raději odešel. Když Saša odstranil i poslední zbytek oblečení z Nikolajova těla, dezinfikoval mu rány a namazal ho mastí. Věděl, že taková léčba nebude stačit, ale nic jiného dělat nemohl. V modlitbách prosil Ježíše, aby mu pomohl a zachránil jeho nohy. Během příštích dní se snažil dozvědět více o jeho minulosti a příbuzných. Na Nikolajově těle a hlavě byly patrné rány. Někdo mu škaredě ubližoval. Možná kvůli zranění hlavy anebo psychickému traumatu se Nikolaj rozpomínal na svou minulost velmi zdlouhavě. Nakonec si vzpomněl na adresu svých příbuzných. Saša neváhal a rozjel se na označené místo. Byl velice zklamán, když zjistil, že se tito příbuzní před několika měsíci odstěhovali a nikdo neví kam. Od sousedů se dozvěděl, že Nikolaje už dávno oplakali. Nikdo prý nedoufal, že by mohl být na živu. Přesto nechal u sousedů adresu, kdyby se náhodnou ozvali. Sousedé mu říkali, že je to naprosto marné, protože s nimi opravdu nemají žádný kontakt. Jaké bylo jejich překvapení, když jim za několik dní zavolali.

Dnes je Nikolaj zpátky u své rodiny. Odevzdal svůj život Ježíši a začal navštěvovat církev. Je úplně zdravý. Bůh mu zachránil i nohy. Kosťa děkuje Bohu, že má takové spolupracovníky jako je Saša. Přiznává, že on sám by nebyl schopen Nikolajovi pomoci. Kdyby nebylo tohoto milosrdného samaritána, byl by dnes Nikolaj už pravděpodobně po smrti.

 

Saša (nalevo) a jeho nový přítel Nikolaj

 

Danuta – Když si lékaři neví rady 

Tuesday, October 25, 2011 8:35:49 PM

Bůh mi daroval nádhernou ženu Danutu. Bylo nám spolu velice dobře, ale bohužel jsme neznali živého Boha. Měli jsme báječnou rodinu, dobré vzdělání, prostě všechny předpoklady prožívat opravdové rodinné štěstí. Jenže to všechno nestačilo. Ani po pěti letech snažení jsme totiž nemohli mít děti.  Jedna tragédie střídala druhou a potraty zle poznamenaly zdraví mojí manželky. Naše srdce naplňovala prázdnota. S břemeny, které jsme nesli, nám nikdo nemohl pomoci.

A potom nastal ten požehnaný rok 1997. Naše maminka Ljuba Fjodorovna se obrátila k Bohu jako první, potom Danuta a v květnu já. Později jsme všichni společně byli pokřtěni vodou. I když nám lékaři prorokovali neplodnost a varovali nás, že další těhotenství ohrozí Danutin život, Bůh nám dal následující rok první dítě. Toto bylo velikým svědectvím nejen pro nás, ale i pro lékaře, kteří byli velice udivení a řekli: „To mohl udělat jedině Bůh!“

Naše zkoušky tím ale neskončily. Krátce před tím, než jsem byl povolán k službě pastora, Danuta vážně onemocněla. Jedna plíce už téměř nefungovala a vysoké teploty trvaly více než měsíc. Odsávání tekutiny z plic, ani silné léky, ani nic jiného už nemohlo pomoci. Lékaři nevěděli, co by mohli ještě udělat. Mnoho lidí se za Danutu tehdy modlilo. V ten čas probíhaly u nás v církvi večerní biblické semináře za účasti služebníků z České republiky, kteří také přijeli k nám domů, aby se za Danutu modlili. Nedlouho potom jsme se jeden večer se ženou modlili a Bůh k nám promluvil skrze 30. Žalm, kde je napsáno: Volal jsem k tobě o pomoc a tys mě uzdravil…večer ještě trvá pláč, ale ráno se navrátí radost. Další ráno jsme měli jet do nemocnice. Když lékař, už ani nevím pokolikáté, udělal Danutě rentgen, byl v šoku, protože její plíce byliy naprosto zdravé. Díval se na záznamy a nemohl uvěřit, jakým onemocněním prošla. Moje žena hlasitě křičela „haleluja“ na celou nemocnici.

Bůh nám daroval ještě jednu překrásnou princeznu, takže teď s manželkou a našimi dvěma dcerami Dianou a Alisou sloužíme Bohu. Děkujeme mu, že přišel do našeho života, zbavil nás prázdnoty a dal nám štěstí.

Před časem musela jít Danuta kvůli nějakým zdravotním problémům na ultrazvuk. Lékařka, která ji vyšetřovala, sledovala monitor a zamyšleně řekla: „Aha, takže vy nemáte žádné děti … že?“ „Ale kdepak, já mám dvě nádherné holčičky,“ odpověděla Danuta. Lékařka se znovu podívala na monitor a nevěřícně pronesla: „Ale to není možné. Vy prostě nemůžete mít žádné děti.“

"Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,"… (Lukáš 18:27)

Konstantin Melnik

 

Diana (nahoře) a Alisa ... děti vyprošené od Boha

Okamžitá odpověď na modlitbu za uzdravení 

Tuesday, October 25, 2011 8:34:23 PM

Ljuba Fjodorovna, maminka Danuty, je velkou služebnicí, která vroucně slouží Pánu. Před časem ji začal v krku růst nějaký útvar. Stále to rostlo a tak se jí dýchalo pořád hůř. Lékaři ji objednali na operaci. Všichni měli obavy, protož maminka měla v minulosti onkologické problémy. V neděli ji bylo tak zle, že nemohla jít do církve. Zůstala doma a odpočívala. Celá církev se za ni modlila. V ten stejný moment najednou prožila okamžité uzdravení. Útvar najednou během sekundy zmizel. Když se Melnikovi vrátili domů, běhala maminka se zrcátkem po domě. „Podívej se mi do krku,“ volala na Danutu. „Já tam nic nemám!“

 

Ljuba Fjodorovna a Táňa společně slouží dětem v nedělní škole

Epilepsie – ode dne křtu neměla jediný záchvat 

Tuesday, October 25, 2011 8:33:18 PM

Epilepsie. Nemoc, která od malička komplikovala mladé dívce život. A nejen ji. Mnoho jejích příbuzných se s touto nemocí potýkalo. Světa měla záchvaty mnohokrát do týdne. Nemohla absolvovat většinu aktivit, které byli pro její vrstevníky naprosto běžné, protože se její nemoc stále zhoršovala. Potom uslyšela o církvi. Vydala svůj život Ježíši, ale její zdravotní problémy nepřestávali. Potom nadešel den, na který se několik měsíců připravovala. Křest. Spolu se svým starým životem pohřbila do vodního hrobu i svou nemoc, aby vstala k úplně novému životu. Ode dne křtu neměla jediný záchvat. Netrvalo dlouho a Světa si našla věřícího ženicha. Krátce po svatbě otěhotněla. Jakmile se to dozvěděl její lékař, zděsil se. Tlačil ji do okamžitého přerušení těhotenství. Kvůli její diagnóze měl za to, že těhotenství musí skončit tragédií. „Nebuď blázen. Buď zemřeš ty, nebo tvé dítě!“ Světa se mu snažila vysvětlit, že již epilepsií netrpí, ale on nechtěl poslouchat. Těhotenství i porod přečkala bez nejmenších komplikací . Timotej a Světa se tak můžou těšit s překrásné holčičky Valérie.

 

Alkoholici vstávají ze smrtelného lože 

Tuesday, October 25, 2011 4:54:47 PM

Během roku 2007 jsme dostali od Kosti následující svědectví

Manžel jedné naší sestry byl nenapravitelným alkoholikem. Pil stále více a více. Ubližoval své ženě i dětem. Nakonec je vyhnal v mrazu na ulici. Lidé z církve ji pomáhali jak se dá, ale rozvod se zdál nevyhnutelný. Během modliteb však tato sestra přijala, že se nemá rozvádět, ale má dál o svého manžela bojovat. Bylo to však pro ni nesmírně těžké. Boj se zdál čím dál tím více beznadějný. Tolja (tak se její muž jmenuje) se několikrát dostal do nemocnice, kde mu však už nedokázali pomoci. Když ho jeho žena navštívila jednou v květnu, ležel na posteli v příšerném stavu. Zavolala sanitku. Lékař, který přijel, Tolju znal a divil se, že ještě vůbec žije. Jeho stav byl kritický. Odmítl ho převézt do nemocnice s tím, že pro něj již stejně nedokáží nic udělat, protože umírá. Jeho vnitřnosti prý doslova "shořeli" a jemu zbývají 2 až 4 dny života. Bylo půl jedenácté večer, když sanitka odjela. Sestra nám zavolala, že máme hned přijet se za Tolju modlit, protože umírá. Nikdy nezapomenu na obrázek, který jsem po příjezdu spatřil. Když jsme s Danutou vešli do jejich domu, uviděli jsme něco, co zdánlivě připomínalo člověka. Byl úplně nepohyblivý a měl obrovskou hlavu. Položil jsem na něho ruce a začal se modlit. Najednou se svezl z postele na kolena a začal se před Bohem kát. V následujících dnech jsme byli svědky obrovského zázraku, když Tolja přišel úplně zdráv po svých do církve. Dnes si i se svou rodinou nenechá ujít jedinou bohoslužbu. Těší se plnému zdraví a raduje se v Bohu.

 

 

Tyto slova zní překrásně. Tolja se však po nějaké době nechal oklamat od zlého a dnes do církve nechodí. Jeho situace není naštěstí tak ktitická, jako před jeho obrácením, ale můžeme říct, že jeho vztah s Bohem ochladl. V době těsně po svém obrácení se ale stihl podělit o své svědectví s několika svými přáteli alkoholiky a vidět, jak Boží moc jedná i v jejich životech.

 

Jednou, když se modlil, dal mu Bůh na srdce Nikolaje, přítele, kterého již mnoho let neviděl. Nemohl se zbavit dojmu, že po něm Bůh chce, aby ho navštívil. Když zaklepal na dveře jejich domu, otevřela mu Koljova maminka. Sdělila mu, že Nikolaj umírá od alkoholismu a odmítala ho za ním pustit. Tolja ji vyprávěl své svědectví. Povzbuzoval ji, že i pro jejího syna existuje naděje. Ačkoliv byla maminka věřící, nedokázal ji přesvědčit. "Musel bys ho vidět. Pro něho už není žádná naděje," řekla a zabouchla mu dveře před nosem. Anatolij přemýšlel co dál. "Přece se teď nevzdám," pomyslel si, když si vzpoměl na kamarády ochrnutého, jak se prokopali stropem, aby ho spustili před Ježíše. Přelezl plot a doslova se vloupal do domu. Vzal svého přítele do náruče a dopravil ho do nemocnice. Lékaři ho nechtěli přijmout. Hádal se s nimi. Prohlásil, že neodejde, dokud jeho kamarádovi nepomohou. Nakonec se nechali přesvědčit. Vyšetření prokázali naprostou intoxikaci organismu. Nikolaj měl obrovský, jakoby napuchlý žaludek a úplně zničená játra. Potřeboval plínky, protože byl zcela inkontinentní. Nohy měl černé a delší dobu se nemohl hýbat, natožpak chodit. Bylo hodinu před půlnocí, když Kosťovi zazvonil telefon. Tolja mu vysvětlil situaci a poprosil ho, jestli by mohl okamžitě přijet. Kosťa neváhal. Netrvalo dlouho a společně se za Nikolaje modlili v tmavém nemocničním pokoji. To co se dělo v příštích dnech, sami lékaři označili za zázrak. Nikolajovo tělo se začalo neuvěřitelně rychle obnovovat. V neděli ho přivezli do církve a další neděli již přišel na bohoslužby úplně sám bez cizí pomoci.

 

 

"Jak se ta rakovina mohla ztratit?" ... Diví se lékař 

Tuesday, October 25, 2011 2:33:09 PM

 

Pán Ježíš jedná i v životě rómů, kteří se k němu obracejí ve městě Pjatichatky. Zde jsou neuvěřitelné svědectví Rózy a Kolji, dvou nádherných lidí, které Bůh zázračně vysvobodil.

 

Bůh udělal v mém životě veliký zázrak. Uzdravil mě z rakoviny štítné žlázy. Lékaři mi nedokázali pomoci v mém beznadějném stavu a poslali mě domů umřít. Jediné co mi poradili, abych se obrátila na netradiční medicínu. Jinými slovy, měla jsem si najít nějakého léčitele. Hledala jsem všechny možné způsoby jak dojít k uzdravení, a tak jsem udělala i tento krok a šla na čarodějnickou seanci. Nemělo to však naprosto žádné výsledky. Naopak. Po této návštěvě se mi k mým zdravotním problémům přidaly ještě žlučové kameny. Nemocná a rozčarovaná jsem přijela domů. Moje rodná sestra navštěvovala církev a zvala mě, abych se obrátila k Bohu o pomoc. Říkala jsem si: „Jak bych tam mohla jít? Vždyť se neumím modlit! Co tam budu Říkat? Co tam budu dělat?“ Sláva Bohu, že mě našel, pozval a já nakonec přece šla do církve. Bezprostředně po obrácení mě Bůh pokřtil Duchem Svatým a během dalších 14 dní mě naprosto uzdravil ze všech nevyléčitelných nemocí. Po svém uzdravení jsem hned běžela do nemocnice a řekla lékařům: „Jsem uzdravená, už můžu dýchat!“ Lékař mi nevěřil. Znechuceně udělal nová vyšetření, a když se ujistil, že na snímcích rakovina není, udiveně se zeptal: „Kde se poděla ta nemoc?“ Radostně jsem odpověděla: „Bůh ji vzal!“ Haleluja! Sláva Bohu! Teď sloužím v církvi jako učitelka v nedělní škole a jsem Bohu velice vděčná.

 

Vaše sestra v Pánu Róza Ignatěnko (22 let)

 

 

 

Bůh mě uzdravil z Tuberkulózy plic a otravy krve. Byl jsem posedlý démony a Bůh mě vysvobodil. Byl jsem bezdomovec, na kterém nikomu nezáleželo, ale Bůh mě našel. Jemu na mně totiž záleží! Haleluja!!! Sláva Bohu!!! Teď mám rodinu, ženu a dvě děti. Koupili jsme dům a máme střechu nad hlavou. Bůh je milostivý a milující. Kolik jen zázraků jsem ve svém životě dostal od Boha. Teď jsem úplně svobodný od hříšných závislostí, moje plíce jsou dokonale uzdraveny a Bůh očistil moji krev. A já za to Boha slavím a děkuji mu.

 

Váš bratr v Pánu Kolja Matusenko (23 let)